GO kayaking

Feldaist

Text:Tkáňa

Účastníci: Radim, Martin, Honza, Tkáňa
Pozemní podpora: Petra

Je sobota večer 1.4. a volám Martinovy, abychom se domluvili na následující den a hlavně kam pojedeme. Přiznám se, že jsem si myslel na Čeňkárnu, popřípadě Křemelnou. Martin hned na mne, ale vyhrkl, že ví o nových potocích, kousek za hranicemi o obtížnosti wwwIV až wwwV. Na vteřinku mi hlavou proběhlo, zda to není apríl, ale od Martina? Hned se ptám, zda se nezbláznil, jezdit nerozježdění po zimě, takovéhle vody, ale uklidní mne slovy, že to jsou jenom nějaké potůčky, že to bude skákání po šutrech a už víc nenamítám. Informace předávám dál a scházíme se v 11 hod. druhého dne, u mne před barákem. Navážeme lodě a jedem. Cestou vzpomínáme na různé adrenalinové zážitky, netušíce jak nás brzy smích přejde. Poslední capuccino a sladkůstky u pumpy v Kaplici a za nedlouho přejíždíme hranice směrem na Gutau. Po další asi půl hodině přijíždíme k prvnímu „potůčku“ s názvem Waldaist, kde jsme měli jet původně 3km. Takzvaným potůčkem se valí bajvoko 15m3 a spád si netroufám ani typovat a zda je tohle wwIV, tak se okamžitě degraduji na jezdce wwII. Nazval bych to krátce – 3 kilometrové schluchte. Všem nám začínají pilně pracovat svěrače a zjišťujeme od Martina co ten druhý potok. Z Martina postupně vylejzá, že tam psali wwIV s wwV!, ale že ten druhý potok je 5km a „pouze“ wwIV. Sedáme do auta a odjíždíme. Silnice vede stále kolem Waldaistu, který se promění v krásnou říčku. Cca 20 km na pálavkách, opravdu hezká projížďka. Radim si okamžitě vzpomíná na písničku od Rotrové …z potůčku potok a z říčky řeka, co nás to potůčku, co nás čeká…. Netrvá dlouho a opět se sami přesvědčíme co nás od potůčku ještě čeká.
Přijíždíme k Feldaistu, protože silnice už kolem nevede, ale pěšinka kolem břehu, tak se jdeme podívat. Po té co ujdeme asi 1km a cesta se od „potůčku“ odklání a nevidíme, žádný problém, se vrátíme. Dojedeme se ještě podívat na cíl trasy, kde na nás bude čekat Peťa s autem a jdeme do gumy. Je krásný slunečný den a brzy pod neoprenem protékají potůčky potu, tak se snažíme urychlit nástup na vodu. Vyjíždíme, po chvíli přijíždíme k prvnímu jezu s docela pěkným šutroviskem pod. Všichni jedou středem pro mne trochu nepochopitelně, já jedu těsně u pravého břehu po již předem vyhlídnuté trase a projíždím, bez jediného ťukance. Koutkem oka zachytím Martina, který zrovna v ne moc vhodném místě si zkouší eskymáky. Ujedeme dalších asi 200m a zjišťujeme, že to asi zas tak zadarmo nebude. Řeka se zužuje do hodně malého prostoru mezi skalky a nájezd je ještě do tvaru S. Po shlédnutí ze spoda zjistíme, že navíc je tam ještě kláda. Zachovávám klidnou hlavu a tu cestičku tam vidím. Ostatní raději přejíždí na druhý břeh, že nasednou pod kládou samotný hup pojedou. Zůstávám na místě s foťákem, že až přejedou tak pojedu tu svou cestu. Náhle slyším pískot a vidím Martinův kajak řítící se ke mně dnem vzhůru a doufám, že ho už Martin opustil. Naštěstí ano a vrhám se za už běžícím Radimem krkolomným terénem podél břehu. Zanedlouho kajak vidíme zachycený u břehu plný vody, tak ho s těží vytáhneme, necháme ho vylívat a jdeme zpět. Uplavalo i pádlo, ale naštěstí mám u sebe náhradní skládací pádlo. Sice speciál pro mne udělaný na zakázku, ale s tím se Martin musí nějak poprat. Mezi tím už Radim taky přejel na druhý břeh a já měknu a jedu za nimi. Než dojdu lesem k onomu nasedacímu místu, tak mi oba ujeli a já zůstávám mírně zklamaný a nas….sám. Brzy si však všimnu, že na druhém břehu zůstal foťák, Martinova přilba a mé náhradní pádlo, tak mi dojde, že se asi něco stalo. Bohužel jsem v místě, kde nemohu nic dělat, tak čekám. Po několika minutách se všichni vrací a cosi gestikulují. Já však už sedím v kajaku, hážu špičku proti proudu přes rozhraní a už se vrhám do pěnící vody mezi skalisky. První náraz vody do obličeje mě dost zpomalí, ale v pořádku vyjíždím, následuje další válec, který mne lopne, ale blesku rychle eskymuji a už mne žere další válec, s kterým trochu válčím, ale během pár vteřin se z něj dostávám a zajíždím k pravému břehu. Tam se dozvídám co se vlastně stalo po tu dobu co jsem tam čekal. Honza vyjel, první žumpu projel, ale v dalším válci zůstal a vykrysil, Radim který to viděl, mu jel pomoc, ale následoval ho stejný osud. Bilance po 1 km jízdy – utopená jedna házečka, ztráta dvou pádel (tím nám už jedno chybí), Honza je trochu domlácenej a o ztrátě morálu ani nemluvím. Protože řeka mizí kvapem za zatáčkou, tak se jdu raději podívat. Co tam následovalo, neumím ani popsat. Asi tak 300m dlouhý katarakt wwV! Končící s pár kládama ve vodě. Možná být to v létě a být rozježděný, tak asi jo, ale druhá voda po zimní sezóně, nad tím ani nepřemýšlíme. Má pouze jednu výhodu a to, že na levém břehu, ale ne na moc přístupném místě je Martinovo pádlo.
Za tímto úsekem následuje další zatáčka, tak se jdeme s Radimem podívat. Martin a Honza už si rovnou přenáší kajaky, protože následuje stále wwIV. Jsem rozhodlej jet, ale potřebuji k tomu morální podporu, kterou po chvíli Radimovo váhání nacházím. Ještě mu ukazuju lagunu, kde popřípadě, když to stihnem můžeme zastavit a „poslední“ nejhorší úsek můžeme popřípadě přenést. Vyjíždím jako první a pochvíli se zavěšuji no oné laguny a čekám na Radima jak se dál rozhodne, ale ten kolem mne prosviští a valí se dál, tak vyjíždím za ním. V jednom místě mě to háže na skálu kde jedu pravou rukou po šutrech a utrpím krom naražení i nemalé otevřené ranky na kloubech. Martinovy se mezitím podařilo dojít pro pádlo, takže své náhradní předávám Honzovi a můžeme vyrazit dál. Honza však zvyklí na své pravé pádlo se pochvíli pokouší o eskymáka, ale s mým levým mu to opravdu nejde a brzy krysí. Možná naštěstí brzké zjištění, protože hned následuje 400m wwIV. Jdeme si to prohlédnout, příležitostně odstraníme větve, které by nám mohli nadělat potíže. Já volím cestu nejdříve kolem levého břehu, pak rychlí traverz vpravo. Je tam jedno nejisté místo, které se rozhodneme přenést, já si najíždím trochu blíž, abych si ušetřil asi 30m přenášení a zde se musím přiznat kamarádům, protože to neviděli, že mě tam chytil nenápadný váleček, který pěkně potrápil a už, už jsem se bál, že to nedobrovolně pojedu celé. Sedáme do kajaků, Honza celé přenáší a kluci mi zdělujou, že pojedou vlevo. Mám ale svou hlavu, jedu vlevo, rychlí závěs do pomocného zpěťáku a rychlí traverz k pravému břehu, koutkem oka zbystřím jak Martin opět opouští loď a než se opět stihnu někde zavěsit, abych zhodnotil situaci, stojí už Martin na levém břehu a kolem mne proplouvá jeho kajak. Zbabělé přiznávám, že ve čtyřkové vodě se mi ho nechtělo moc chytat, ale jedu za ním a kontroluju místo, kde se zachytil a jedu dál. Za moment, už stojíme s Radimem na břehu a snažíme se ho vyprostit. Po té si Martinův kajak upínám za hop šňůru a traverzuji s ním na druhý břeh k Martinovy.
Martin který už přišel o zbytek morálu se přidává k Honzovi a následný jez s několika set metrovou kaskádou wwIV přenáší. Přiznám se, že už jsem začínal mít dost a být na tenhle potok pěkně nasratý, protože se zdálo, že ta věčná soustředěnost, vylézt, zapamatovat si cestu, nasednout a překonat už tak pochroumané nervy se zdálo být nekonečné a dlouhé.
I toto jsme s Radimem v pořádku překonali, počkali až se k nám zase přidá Martin s Honzou, který vyzvěděli od místních čumilů, že už snad jen 1,5km na soutok a po klidné vodě. Moc brzy jsme uvěřili a já v poslední chvíli dávám znamení ke břehu a sám se už prodírám velkými peřejemi a občasnými válci. Naštěstí už nic vážného a za chvíli ke mně přijíždí Radim. Kluci prohlídli ze břehu, ale už to také dali, následuje jez, který už hravě překonáváme a řeka se vylívá do polí. Zdá se, že teď už opravdu máme vše za sebou. Jedeme mezi poli, občas někde hledáme řečiště, které silně meandruje, že by jsme si mohli podat ruce a jsme docela rádi, že už to máme za sebou. Po asi další čtvrthodině vidíme už Peťu, která nás netrpělivě vyhlíží a sděluje nám, že už je 18.15, což znamená, že zmiňovaných 5km, který mi přišli nekonečně dlouhý jsme jeli něco málo přes 3 hodiny.
U auta se potkáváme s Rakouskými vodáky, kteří jeli onen zmiňovaný turistický úsek Waldaistu a uznale kynou nad naším výkonem.
Závěrem: Honza – ztráta 1 boty, pádla, morálu, naražení lícní kosti a kolena
Martin – ztráta házečky, morálu, dost potlučený a sedřený fungl kajak
Radim – spokojenost se svým výkonem, zlehka natržená špricdeka a uvědomění si, že by si moh pořídit lepší přilbu a vestu, na místo jeho starých slalomářských
Tkáňa – spokojenost se svým výkonem, trochu pokažená utrženými bolístkami. Shock