Go Korsika aneb voda, palmy, držková a sníh
Malý souhrn z mého deníčku, jak to všechno probíhalo.
Tentokrát jsme vyrazily třemi auty, jako obvykle Téčka Sidís, Foxís a Plzeňská oktávka. Celkem nás bylo 13členů výpravy M-Go, Wilma, Pete, J. K, Wojcek, Pepin, Tkáňa, Grofi, Huck, Hučák
Dan dr. Oktopus, Profesor, Zlý Martin a Sidík
Pátek den odjezdu. 23.4.
Jako obvykle máme sraz na kanále v 17hod. Naložíme lodě a vyrážíme na cestu. Hned na hranicích s Rakouskem máme malý problém. Na Radimovo Téčku prasklo plynové lanko. Po bleskové opravě, která trvala cca 10min pokračujeme dál. V našem Téčku byla opravdu skvělá nálada, hlavně J. K zase zaperlil, během cesty stačil vypít celou 1l láhev rumu. S plzeňskou sekcí máme sraz na první italské benzínce za Brennerem.
Korsika
Sobota 24.4.
K ránu nás akorát vyděsily Italský kličkující kamiony. Statečně jsme to zvládly a dojeli do Livorna už v 7, 15hod. Nalodily jsme se a užíváme si cestu po moři ve společenské místnosti u baru. Naštěstí loď moc nehoupe, ale víno osobáčka jsi dám. Ve 12, 15 hod. se vyloďujeme v Bastii. Projedeme chaotickou Bastií a míříme najít spaní někam k řece Golo. Radimovo spací místo bohužel nevychází. A tak nakonec překecáme místního týpka co vlastní něco jako menší ranč, nebo divokou farmu. Takže nám dělají zvířecí společnost kozlík, boxerka Tína, divoký ovčácký pes, mladý telátko co se nechá pohladit. Do toho štěká můj Siďák, takže o srandu je hned postaráno. Na večeři dělám klukům ragů s těstovinami. Po večeři probíhá motivační video od Kayak session o Korsice. Takže diváci pomalu prchají vyhledat ideální místo ke konání své potřeby. . .
Neděle 25.4.
Spala jsem jako zabitá. Snídáme vynikající bábovku od Tkáni a od Peteho Míši její úžasný koláčky. Upper Golo-nasedací místo je u lanového centra. Kousek od farmy, kde jsme spaly. Kluci se dělí na dvě skupiny. První skupina jde ihned na vodu a druhá převáží auta. Při přejezdu potkávám krávu co stojí uprostřed silnice, nějaká černá prasata co leží jak mrtá a autobus slovenských turistů. Vysedací místo je most na D 84 já, ale čekám na křižovatce. Od tud se dá dojít krásně k mostu, kde je soutěska. První skupina přijíždí v 17 hod. a druhá až v 19hod. Takže se nám to malinko protáhlo. Nakonec se rozhodujeme v této oblasti Gola přespat. Spíme na pastvině no spíše to vypadá jako smetiště. Na večeři máme dřevorubecký guláš a rýži. Večer nás přišly navštívit dvě lišky, asi na dobrou noc.
Upper Golo
Pondělí 26.4.
Probudí mě krásný sluníčko, ale je docela chladno. Snídáme a při tom koukáme na nejvyšší horu Korsiky Monte Cinto. Rychle dosnídáme a vyrážíme na řeku Travo, jelikož se smí jezdit jen v pondělí a v pátek. Začíná být pěkný pařák, to nám, ale nevadí. Jsme rádi, že nám počasí zatím vychází. Dnes se kluci nedělí do žádných skupin jedou všichni pohromadě. Akorát si dávají pauzu Grofi a Hučák. Převážíme tedy všechny tři auta společně. Opět je to zábava, když se potkají dvě auta na úzký silničce. Sidík má odřenou tlapičku, že se mu nechce ani ťapkat. Také zjišťujeme, že naše oblíbené spací místo, je poněkud zavezené nějakou hnusnou sutí. Tak to nevim, kde dneska složíme hlavy. Čekám a čekám a kluci nikde. Asi tak v 17hod. přiváží Hucka těhotná korsičanka. Ten to vzdal někde skoro na začátku a škrabal se šíleným krpálem nahoru. Za chvíly přijdou i Grofi s Hučákem, ale naši nikde. Postupně přijíždí další a další partičky kajakářů. V 19 hod. to už nevydržíme a bereme si Danovo oktávku a vyjedou klukům naproti Huck s Grofim. Za chvíly přijíždí, že už konečně jedou. Chudák Martin-go je zraněný, ale i jeho kajak. M-go má nejspíše natažený lýtový sval. Kajak má opět díru a zdeformovanou špičku i vzpěru nohou. Nikam už nejedeme a zůstáváme na parkovišti, kde i spíme. Na večeři vařim opečenou sekanou a bramborovou kaši. (a to po tmě!)
Travo
Úterý 27.4.
Svítí sluníčko a nějak se nám nechce do balení. Dneska chceme nakoupit, došel nám chleba a mě vínko. Po nákupu koukáme do mapy, kudy k řece Fium orbo. Už jsi dost pamatujeme a poznáváme kde jsme i minule spaly. Tam jsem si založila základní tábor. Dneska auto nepřevážim. Na vodu nejdou Hučák a J. K., takže je to na nich dvou. Já budu mít volněji, alespoň nebudu připravovat jídlo za tmy. Po 3hod. vyrážejí kluci na Fium orbo, úsek Defilé. Tak jsem zvědavá v kolik zase přijedou? Po chvilce přijíždí k nasedacímu místu parta italů a sledují naše kluky v prvním válci. Jen co naši dva projedou, jede Grofi, ale sežral ho válec. V tu chvíly italové šílí na břehu a řvou „RAPA, RAPA, RAPA“My jim, ale nerozumíme. Jestli myslí házečku? Naši kluci hned rozjíždí záchranou akci. Po takovém dramatu jsi jdu dát konečně koupel do potoka u kterého spíme. Asi tak v 17hod. přichází ke mě Huck a Grofi, že už taky na to kašlou. Mám pomocníky při vaření. Na véču máme prý vynikající Boloňskou omáčku s těstovinami penne a pravý parmazán. V 19hod. jsou kluci tady. KONEČNĚ JE VEČÍREK!!!Piju luxusní kubíčko s pravou mátou, míchal mistr J. K. Lítají i kofilky!Zase přišla liška nám dát dobrou noc.
Fium Orbo
Středa 28.4.
Máme volný den na delší přejezd. Zajíždíme ještě přikoupit bagety a chleba do mojí osvědčený patisserie. Ještě se chtějí kluci mrknou k moři na pláž. Siďák je ve svým živlu, vůbec se nebojí moře. Tak konečně frčíme k řece Rizzanese, je děsnej hic. Ubytujeme se v kempu Olva-park eukalypt na dva dni. Tam jsme spali i předloni. V kempu je i bazén, který J. K. a Vojta s Petem jdou vyzkoušet. Další parta jede na průzkum nasedacího a vysedacího místa na Codi a Rizzanese. Pomalu chystám večeři brambory a smažák. Asi po dvou hodinách se průzkumná parta vrací ze scautingu. Vše našly, ale jsou pochyby, že je na Codi málo vody. Martin-go, ale říká je to v pohodě, uvidíte zítra. Večer popijeme a hajdy na kutě.
Pohoda na pláži
Čtvrtek 29.4.
Sakra to letí ten čas, za chvíli bude polovina zájezdu. Snídáme ten jejich divnej chleba nebo spíše večku. Všude to akorát nadrobí a nic jinýho. Nejlepší Martin-go, chudák zůstal uvězněn na zdejším WC. Ani moje záchrana jako vykopnout dveře nevyšla. Takže jediná šance je přelést na druhé WC. Nasmáli jsme se u toho pěkně. Codi-záhadný to potok, jak pravil J. K. Po příjezdu na nasedací místo se kolektivně rozhoduje, že by to mohlo jít. Až na Dana, který nechápe jak, že bude té vody dost??? Popojíždím akorát na větší plac, kde čekáme s Hučákem. No jsem zvědavá na jejich zážitky. Zase jedou na dvě bandy. Po 3hod. přiběhnou Dan a Pepin, že jedeme více dolů k řece. Klucí jsou nadšení, že dlouho takhle pěknej potok nejeli. Vodácký aqapark-“klobouk dolů pane řediteli“ a nevěřící Dan si kleká před Martinem-go na zem. Vracíme se do kempu, někdo se už zase lachtaní u bazénu, jiní jdou na pivko. Já musím něco dobrého přichystat na večeři. Je to UHO se slaninou a rýží. Večer vegetíme pod naší obr plachtou, popíjíme a klábosíme jaký byl krásný den. Já jdu brzo spát, ráno dělám v 7hod. budíček!
Zlý Martin-Codi
Pátek 30.4.
V 7hod. ráno vstávám jako rybička. Čeká nás náročný den. Řeka Rizzanese asi už naposledy, v roce 2012 má být uvedena přehrada do provozu. Nejhezčí část řeky bude bez vody. Je to strašná škoda, připadá mi to jako příběh z Avataru. V této části Korsiky je neobyčejně nádherná příroda a hlavně stromy korkovníky. Čekáme s Hučákem u řeky, opalujeme se a pijeme pivko. Siďák plave za klacky, které mu Hučák hází. Myslíme na kluky na ten 10m vodopád. . . Za dvě hodiny už mám milého sluníčka až kam, tak jdu se Síďou k autům, kde je trochu stín. Zanedlouho najednou vidím Martina-go jak se pomalu hrabe bez lodě do kopce. Říká“nemůžu se ani hnout, bolí mě strašně záda. „Jak skákal ten 10m vodopád, tak zřejmě dopadl špatně dolů. Jinak se naštěstí nikomu nic nestalo. Tak tedy odjíždíme někam do oblasti řek Lizola a Liamone. Cestou nakupujeme v Carrefouru. Docela tam budíme pozdvižení s našim obrovským nákupem. J. K. kupuje kouzelnou krabici s vínem, z kterého upíjíme po cestě. Jediné místo na spaní nalézáme na takové menší křižovatce v zatáčce. Na večeři nic nevařim!Hodovali jsme místní nevzhledné klobásy a čerstvé bagety. V autě probíhá večerní masáž bolavých zad Martina-go od maséra Tkáni. Jde se brzo spát.
údolí Rizzanese
Sobota 1.5.
Můj pes Sid má dnes narozeniny – 3 roky už na nás štěká. Svítí sluníčko a mi snídáme v zatáčce. Martin-go chudák trpí se zádami sotva, že vyleze z Téčka. Jedeme na nástupní místo vyhlášené upper Liamone. Dělíme se na dvě party vodáckou a expediční. Jedna jde na vodu a my jedeme hledat nástupní místo Lizoly. Podle kilometráže máme jet do vesničky Soccie, po nějaké pracovní silnici. Tak jedeme a hledáme, ale jsou tady samé krkolomné zatáčky. Až vyjíždíme na samý vrchol nějaké hory, tak okolo 2000m. Na hoře je jenom kříž a malé parkoviště. A pak vidíme něco jako potůček, že by pramen Lizoly? Nakonec jsme usnesly, že jsme asi moc nahoře. Tak zase sjíždíme do vesnice a ptáme se v místním baru co a jak. Nakonec zjistíme, že se nasedá na malém náměstíčku u kostela a z něho vede malá pěšina dolů k řece. Takže usoudíme, že tato řeka je složitá na dopravu lodí. (Auta, by musela okamžitě odjet z náměstí) Vymýšlíme co dál, asi převést všechny auta do vysedacího místa Liamone. To je u mostu s kioskem, kde pečou berana. Bohužel na nás už nezbylo. Tak si dáváme pivko Pietra a nějakou místní kořalku, která chutná jako Fernet-citrus. Sedíme a popíjíme, z rádia se linou nějaké karibské rytmy a je nám fajn. Okolo půl šestý přijíždí kluci. Jsme zvědavý co nám odpoví při otázce „jaká byla Liamone?“ Nakonec se dozvídáme, že až na pár pěkných míst, to perla určitě nebude!Pomalu balíme a v tom přiběhne Huck, že mu majitel kiosku řekl, že zde můžeme přespat. Martin-go tomu moc nevěří a jde s Pepinem, ještě jednou se ujistit, že tu můžeme přespat. Pomalu začíná pršet a prý má i celý zítřejší den. Super, říkáme si bude rozlučkový večírek a to pod luxusní střechou! Tak jdu tedy klukům vařit. Na večeři máme rýži s francouskou omáčkou. Večírek frčí plným proudem a nikoho z nás ani nenapadlo co se za pár hodin stane. Jdu docela brzo spát. Asi tak okolo 3hod. ráno slyším projíždět auto co pořád troubí a nějaké ženské hlasy. No nic to asi vesničani oslavují 1 máj po svým. Po hodině přijíždí další auto a zastavuje u kiosku, kde spí kluci. Já spim v našem Téčku, takže moc nechápu co se vlastně děje. Auto zase odjíždí a já vídím Dana jak s Pepinem přeparkovávají auta na vedlejší cestu. Tak to už vůbec nevim co se děje??? Zabalím se do spacáku a snažim se znovu usnout. Ale nějek mi to nejde. Zvedám hlavu a v té tmě vidím jít postavy s holemi, klackami jak jdou kolem našeho Téčka. Míří si to na terasu kiosku, kde spí kluci na zemi. To co se dělo, by mě ani ve snu nenapadlo. Začaly do spících kluků řezat těmi kládami, hlava nehlava. Krve by se ve mě nedořezal!Z terasy létaly židle, čelovky, nádobí a byl slyšet strašnej řev. Já jsem se raději krčila v Téčku, aby mě nezahlídly. Asi po 5min. to skončilo, přijelo terénní auto a byli pryč. Co to bylo za zvířata, to nikdo neví? To lidi nemohly ani být. V první chvíli jsem myslela, že snad kluky pozabíjeli! Martin-go vyběhne na pomoc klukům.
U ponte Liamone
Neděle 2.5.
Je asi tak 5hod. ráno a pomalu sčítáme rány do hlav a monokly. Největší úder do hlavy schytal asi Grofi, má pěkný jelito na hlavě. Všichni rychle uklízíme spoušť na terase v kiosku a mizíme pryč. Už to tam nikdy nechci vidět, ještě teď mi jde mráz po zádech. Jedeme do Ajjacia do nemocnice. Huckovo ret taky nevypadá dobře. Po 3hodinách se vrací Grofi s Huckem. Grofiho hlava je ok, Huckovy sešily ret dvouma stehy. Jsme hladový jak kudly, tak jedeme snídat za deště na pláž. Tkáňa ještě zjišťuje, že mu ranaři ukradly foťák. Pořád nám vrtá hlavou, proč se to stalo? Rozhodujeme se jet na místo činu do kiosku. Zkusit se podívat, jestli tam ten foťák není. Foťák tam sice není, ale naše pivka chladící se v řece ano. A co s načatým dnem, když prší a nejde se na vodu? Vypadá to na poslední nákup korsických suvenýrů, pohledů domů a jet někam na výlet- pohoří Capa rossa. Na večer jsme si zašli do pizzerie u přístavu. Jdu se ještě projít se Sidem po molu, kde jsou zakotvený jachty. Pomalu se stmívá a my čekáme na 23hod., kdy máme trajekt do Toulonu. Konečně jsme se dočkali a naloďujem se. Máme svojí „psí kajutu“ s WC i sprchou. Spíme jako „zbití“!!!
Západ slunce
Pondělí 3.5.
Ráno se vzbudím v půl šestý, ještě než vyleze sluníčko nad horizont s mořem. Za chvíli se ozve z místního lodního rozhlasu, že je 6, 30 hod. A to už vstávají i ostatní. Všichni se potkáváme v podpalubí u svých aut. Vyjíždíme ze šílenýho Toulonu se někam v klidu nasnídat. Čeká nás dlouhá cesta 580km až do špáňa do Katalánska. Dálnice je asi nekonečná. Kluci jsou v zadu už pěkně veslý. Popíjí samé alkoholové dobroty. Po nekonečných kilometrech přejíždíme francouszké hranice do špáňa. Chceme se ještě zastavit v Andoře a nakoupit. Je to tam neskutečně levný, vše je bez daně. Prostě nákupní ráj!Nakupuju čokoládky, víno, sušenou šunku, sýry, cigarety, pivo a naftu 1L za 21kč!!! Počasí v horách začíná být poněkud chladnější. Přejíždíme přes jedem pas a tam nevěříme svým očím. Sněží a fouká studený vítr. Dojedeme do kempu v Sortu a ubytujeme se. Vítr je stále silnější a silnější, že sotva postavíme stany a plachtu. Zima, fučí no prostě hnus. Uvařím rajskou s potrubím a Martin-go svařák na zahřátí. A jdeme spát. Vítr lomcuje s Téčkem a s plachtou, až plachta vydává strašidelný zvuky. Několikrát se vzbudím ze spaní.
opevnění proti větru
Úterý 4. 5
Vítr ne a ne přestat. Snídáme míchaný vajíčka, je sotva tak 5 stupňů a to ve špáňu!!! Děláme valnou poradu v baru v kempu. Zapínáme notebook a Dan zjišťuje počasí. Říká, že počasí nic moc a to i v celé evropě. Takže asi odjíždíme? Loučíme se s tredatým barmanem. Chceme vidět jak vypadá místní kráska rio Noguera parallesa. Když se k ní snažíme vystoupat na její horní úsek, který je docela už nahoře, je tam slušných 10 čísel sněhu. A stále chumelí jako u nás v lednu. Na letních pneu nic moc!!! Zastavujeme na silnici a začneme se koulovat. Sjedeme tedy dolů, že tedy ujedeme do francie, kde bude snad tepleji. Potkáváme chlapíka se sněžnou rolbou, který říká, že nemáme šanci horskými pasi projet. Jsme tady uvězněný!!!Vracíme se do Sortu do kempu. Plachtu máme roztrhanou a nemáme se kde schovat. Pak Martin-go navrhuje jít spát do chatek. Nápad měl úspěch. Dostáváme dvoje klíčky od úžasných mobilních domečků-mobil haus. A nakonec kluci jdou i na vodu, když spíme v teple. Raftařský úsek jedou za 1hod. 20min. – 10km. Mezitím vařím polévku a grog na zahřátí. K večeři čínu-brambory, rýži. Večer pořádáme opět veselý večírek. A pije se všechno (i vodka s rumem).
Středa 5.5.
Ráno je vymetená obloha, ale zima. Vítr už tak nefičí. Uklízim spoušť po večírku. Snídaně, sbalit, uklidit. Stejný rituál, jako každý den. Zkoušíme zase jet k horskýmu pasu, ale oznamující tabule ukazuje x. Pas je pořád zavřený. Takže se vracíme na silnici po které jsme přijely v pondělí. Andorrský pas je už průjezdný. Máme namířeno do Francie do městečka Florac. Tam se nachází lahůdka Pyrenejské masívu řeka Tarn. V jednom horským pasu u Francouzských hranic je pěkně požehnaně sněhu. A co, alespoň je na co se dívat. A zase dálnice, mítné, vichr, déšť, zima. Do Florac přijíždíme hodně na večer. Některé kempy jsou tu ještě zavřené. Ptáme se místních co tu hrají Petanque, kde je nějaký otevřený. Vybíráme si ten nejlevnější, je pěkná kosa, ale horká voda tady teče. Což se divim. Během chvilky mám připravenou večeři – guláš a potrubí. Do vlezlé zimy začíná i pršet, nikdo nemá chuť na nějaké popíjení. Jdeme spát, snad ráno bude líp.
Andorský pas
Čtvrtek 6.5.
Budíček máme opět na 8hod. V počasí není výrazná změna. Ba naopak na vrcholcích kopců napadl sníh a je maximálně 5 stupňů. Tkáňa s Danem nám jedou koupit čerstvé bagety na snídani. Nikdo nemá na nic náladu natož jít v téhle zimě na vodu. Vzdáváme to – počasí nad námi zvítězilo. Rozhodujeme se dříve vrátit k domovu. Dan navrhuje udělat ještě zastávku na Brandenberger ache. Všichni s nápadem souhlasí. Jedeme se podívat o co jsme na Tarnu přišly. Je to opravdu moc pěkná řeka, škoda snad někdy příště. Při cestě ještě naposledy nakupujeme. Takové lahůdky a laskominy si nenecháme ujít. Přibližně máme před sebou tak 1000 km. Počítáme, že někde v Itálii přespíme a zítra budeme pokračovat v cestě do Rakouska na Brandík. Projíždíme zajímavou oblastí Provence, kde jsou nádherné staré hrady, kamenné mosty a městečka. Přejíždíme i mohutnou řeku Rhonu. V 19 hod. překračujeme hranice Francie tunelem pod Mont Blanc. Za tento tunel solíme neuvěřitelných 46, 40 eu-další facka. Dan platí za osobák 34 eu. Máme už hlad a tak stavíme na benzínce s odpočivadlem, aby jsme uvařily. My máme katův šleh-chleba, bagety. S blížícím se večerem se střídají i řidiči v autech. Martin-go a J. K. rozjíždějí whisky s kolou-mobilní pařbu, až milá whisky padne až do dna. Spíme zase někde v zatáčce u nádherných vinic. Někteří využívají starého tunelu a spí v něm jako správný bezdomovci.
Italský noclech v tunelu
Pátek 7.5.
Tak dneska je poslední společná snídaně. Musíme přejet z Itálie do Rakouska. Klucí se už těší na Brandík. Řídí Vojta, Martinovi-go je docela ouvej po pařbě s J. K. Jedeme přes Brenner a cesta ubíhá pěkně svižně. Takže jsme na Brandíku brzo. Rychle shodit lodě z Téčka šup na rameno a jdeme do Kaiserklammu. Sidík se bojí přejít mřížovanou lávku a skáče tak 5m někam dolů do soutěsky. Ještě, že mi pro něho Grofi sleze. Je z toho v „psím šoku“ a celý se klepe. Jdu s ním raději k autu a tam čekám i na ostatní. Všichni vypadají docela vesele, až na Vojtu ten plaval. Dan jsi půjčil od Zlého Martina jeho loď Otloukánka a asi ho malinko i otloukl. Ale nic vážného!!!Poslední sváča franfurtská polévka a utopenci, úklid Téčka a jdem se všichni rozloučit s Plzeňáky. Dostávám od kluků flašku vína a čokolády, za to, že jsem jim vařila. Martin-go dostává za skvělou organizaci tour nové blinkry na Téčko. Tak a odjíždíme. Nevim jestli to je už tradice, ale před Welsem dochází Pepinovi nafta!Jenom se už smějeme. Kolem 21hod. jsme v Č. B. Celkem jsme nacestovali 5062km.
Kaiserklamm
Ahoj vaše Wilma.
Ps: Deník je popisován, tak jak jsem tour prožívala já.
Ahoj snad se vám to bude líbit Wilma
líbí
Super deníček!
Je tam trochu znát lehká změna nálady po držkové noci ale boží:)
Akorát jste zapoměli na mojí naštíplou lopatku,přečte-li si tohle náhodou šéf tak si bude myslet že jsem si to přivodil někde v hospodě:)!!!
Ahoj JK..
Tak to jsem nevěděla,že máš štíplou lopatku!To je hustý!Čus Wilma
PS:Když tak šéfovi dosvědčíme,že tě opravdu zbily:-)
peto moc pekny. j.k.-ji preju brzky uzdraveni.
ps.. kdybyste se nekkdo chystali jit nekdy do hospody, tak dejte vedet. nejedete nekdo na draci lode ted o vikendu?
O víkendu je myslím zase freestyle camp na kanále.
Jo jo něco takového je na kanále
Zdar a sílu!
Díky Elišce Vilmě Krásno-go-horské js v pauze na o. zase brázdil korzické vodovody a silničky. Luxusní, R.