GO kayaking

Norsko – poznámky z cest

1.8.2009 8.12 Štítky: článek, fotky, Norsko |

Norsko se nám povedlo, vrátili jsme se všichni živí a zdraví. Vybral jsem jen několik fotek, další můžu poskytnout na DVD nebo jinak. Ze břehu fotila převážně Michi, z vody já nebo Martin-GO. Ke každému dni je krátké útržkovité shrnutí – jak jsem ho viděl. V Pepin-autě Foxís: Radim, Radek, Zlý Martin a Zdenda V Sidís autě: Martin-GO, Wilma, Martin Pete, Michi a Sid Počasí bylo výborné (mezi přeháňkami byly dlouhé pauzy), muchničky nekousali, jídlo bylo opět skvělé, vody většinou akorát – prostě nádhera. Den 0. (17.7.) Po poledni vyrážíme směrem na Sassnitz. Máme časovou rezervu několik hodin, takže pohoda. Počasí nám přeje, máme zapařené zadky. Jenže před Berlínem je nějaká zácpa, která nás o celou rezervu připraví. Aby toho nebylo málo, tak se nějak dostaneme na druhý konec Berlína. Aspoň jsme pozdravili z auta Antonio Banderase.;) Pepin-kára stihne odjezd trajektu a přebookuje nás všechny na příští trajekt do Trelleborgu. Uff.

[googleMap]54°29′6.959″N, 13°35′17.754″E|Přístav[/googleMap] Den 1. (18.7.) Jsme ve Skandinávii! Projíždíme Švédskem, potkáváme spoustu amerických veteránů. Cesta poměrně odsejpá a čím více se blížíme Norsku, tím více prší. (Jestli je slovo „prší“ dost výstižné pro norský chcanec.) Spíme poblíž jezera Ossjøen. Sid sežral něco, co hned vyblil.

Den 2. (19.7.) Dnešní řeku, Numedalslågen (Zambezi section), máme hned u spacího místa. Vody má málo, takže to jako Zambezi nevypadá, ale na rozjezd to stačí. Máme první krysu – Zlý Martin je vycucnut z lodi. Zvednout se mu podařilo, ale loď byla už o dva metry vedle. Přejíždímě přes pas. Skály pokryté lišejníkem, dřevěné domky na kuřích nožkách – prostě Norsko. Spíme přímo u další řeky. Sid sežral koprovku.

Den 3. (20.7.) Dnešní řeka Austbygdåi (Tessungselva po germánsku) má být jako šlehačka na dortu. Samý slajd, skok, žumpa – prostě krása. Martin-GO má svou první krysu. Veselý okamžik nastal při Zdeňkovo rozplavbě ve válci. Ještě než se úplně vykopal z lodě, tak ho neznámá síla vytáhla na břeh za vestu. A to člověka překvapí. Pak následovala série slajdů, zábavný park pro vodáky – kam se hrabe Egua. Sranda nekončí, čeká nás motokros na pěkně dlouhém slajdu s nakopávačem na konci. Někteří volí dámskou cestu. Pod slajdem je nepěkný vodopád, při nasedání do lodí přibývají další dvě krysy. (Při skoku ze skály ztrácím pádlo, Zdeněk vypadává z lodi – a pod podemletou skálou se neeskymuje snadno.) V dálce vidíme na mostě holky. Ukazují že prý ×, nezjídné. Ale nene, zorničky se rozšiřují, je ještě před námi asi 9 m vysoký vodopád, Spånemfossen. Důvěrně mu říkáme Máslofall – že prý za větší vody dopad jako do másla. Jeho výšku řešíme ještě dlouho poté. Skáču trochu našikmo, páteř zabolí a pak i loket. Ještě, že tu už končíme. Pak skáče Martin-GO, bezchybně. Radim se trochu přetočil, padá mírně na hlavu, ale dopad byl v pohodě. Při dopadu láme pádlo a paroduje singlíře. Další skáče Radek, ti rozumnější přenáší. Za mostem končíme, počasí nám přeje, přejíždíme na Drivu. Sid sežral hovno.

Den 4. (21.7.) Prší, fouká a je dost zima. Jedeme na mou oblíbenou horní Drivu. Ze silnice to vypadá na WW3. Jenže při nástupu to snad každého hned spláchlo dolů, vrácáků tu moc není. Jedeme asi 30 minut svižné jízdy, fotit nestíháme. Válce jako domy, vlny jako stromy. První řeka bez krysení! (Tady by to nebylo vůbec dobré.) Večer jedeme do kempu, za překvapivou cenu 300 NOKů. Řidiči Karel a Karel přiváží autobus Čechů. Věkový průměr je hodně vysoký. Pilně popíjíme. Sid utekl, něco sežral a nafoukl se jako mrtvá kočička u silnice. Aspoň neštěkal.

Den 5. (22.7.) Nakupujeme žrádlo a turistické cetky v Dombasu. Přejíždíme na Trolí stezku. Svítí sluníčko (!), vydařená autoturistika. Jedeme trajektem, všude je spousta lidí. Vodopády u Trolí stezky nic moc. Nezjídné, podobných jsou v Norsku tisíce, tady je navíc asi tisíc dalších turistů a krámků s p*.

Den 6. (23.7.) Horní Jori. Dle mého názoru dost masakr, hodně přenášení – asi moc vody. Tohle mi nesedlo. Dojíždíme bez Zdeňka. Plave Martin-GO (válec + lov pádla) a Zlý Martin (zmatkář). Večer spíme někde u Otty nebo Sjoi – ani nevím. Poblíž něco grilují Němci. Sid je uvázaný a nežere.

Den 7. (24.7.) Je neuvěřitelné horko. Jedeme na bájnou Store Ula (Starou Ulčovou). Prohlížíme vodopády. Nasedáme u parkoviště, v okolí není vidět žádná řeka. Táhneme kajaky tundrou – něco tu teče. Pod nesjízdným vodopádem potkáváme tři rusáky. (Jeden/jedna z nich vypadá jako Hermína Froditová.) Přichází první lahůdka. Slajd s 90° zatáčkou – přímo proti skále. Důkladně jistíme, sjezd je překvapivě snadný. Jeden rus jede stylem „nas mnogo“. Hermína je „ona“ a jede moc pěkně. Na vodopád pod slajdem si netroufáme. Nájezd je složitý a „left: hard, right: soft landing“. Rusák jede samozřejmě vlevo. A teď už jen série vodopádů. S Martinem-GO plánujeme stopu. Do vodopádů nad posledním, pro obyčejné lidi nesjízdným, se nám nechce. Takže plánujeme skočit jen první. Když nestihneme zastavit, tak i druhý, když ani potom nestihneme zastavit, tak i třetí.  A když ani pak ne, tak budeme mít loď zmuchlanou do kuličky a natržený zadek. Projíždím válcem nad prvním vodopádem. Propláchne mi dutiny, jedu dál. V tu chvíli jsem nějak zapomněl, který vodopád (nebo jen skůček) přijde teď. No nic, ptám se aspoň Profesora na cestu. Že prý vlevo. V nájezdu zjišťuji, že jsem na hraně toho nejvyššího. Překvapen, nestíhám nic moc dělat a padám poněkud po hlavě. Náraz mi vytrhl pádlo z ruky (nebo jsem ho pustil?), ani nezkouším eskymovat bez něj, rovnou krysím. Radim záchranář mě tahá ven. Super, bez lodě bych další vodopád jet nechtěl. Martina-GO moje jízda přesvědčila, že už nepojede. Balíme.

Den 8. (25.7.) Jedeme na kaňon v řece Tundra. Cestou potkáme losici. Po menších problémech nacházíme nástupní místo. Nějak se nemůžeme dohodnout, jestli je vody hodně nebo málo. Sundaváme lodě. Prší, je zima. Ještě větší problém je najít výstupní místo. Po náročném pěším průzkumu nacházíme výstup nad nesjízdným úsekem. (V kilometráži se zmiňují o „blind inferno“.) Většina se na dlouhý strmý výstup přes kameny porostlé mechem netěší. Nadšení pro pádlování upadá, dnes na vodu nejdeme. Navazujeme lodě.

Den 9. (26.7.) Řeka Rauma, údajně „must-run-again“. Je zima jak v Norsku. Na řece je několik pěkných míst. Hned nahoře plave Martin-GO a níže možná ještě někdo(?). Mini-Huka Falls po dlouhém rozmýšlení přenášíme. Pokud by člověk udělal najednou moc chyb, tak by se dostal do místa, odkud by se nedal zachránit.

Den 10. (27.7.) Dlouhý přejezd. U boudy se suvenýry je přivázaný sob. Možná poněkud vystresovaný, ale dělá jen svoji práci a dělá ji dobře. (Přesto jsme si nic nekoupili.) Jedeme na Brandsetelvi, na úsek, na kterém se jezdí nějaké extrémní závody. Při hledání nástupního místo se motáme kolem vojenského prostoru, místní nás posílá na správné místo. Vody je hodně málo, ale nám to stačí. Skvělá řeka, teče dost z kopce. Jsme trochu pomlácení, spotřeba růžových kavalírů opět roste. Plaval Zdeněk. Večer spíme v kempu. Prohlížíme Moneydrop, dnes se nám do něj nechce, snad zítra!

Den 11. (28.7.) Jedeme na Raundalselvi, část playrun 1. Konečně nám poteče pod zadkem dost kubíků. Potkáváme kluky a holky ze z Plzně a z Prahy. Squotují ve staré škole. Řeka nás uvítala skokem Morning glory. Z výšky to vypadalo jen jako pořádný válec. Teprve z lodě se naplno ukázala jeho velikost. Nevyplaval nikdo, jen Radim si z kajaku zblízka prohlížel skálu. Po několika dalších pěkných místech nás čekala jedna s nejlepších chvil dne. Holky připravili výborné palačinky. Cestou do kempu oblézáme Moneydrop. Zdá se, že vody je ještě méně než včera, což je dobrá výmluva, proč ho nejet. Nájezd byl dost nejistý – zkusíme to někdy jindy. Potkáváme kajakáře a kajářku z Ústí. (?)

Den 12. (29.7.) Přejíždíme více na jih, proložíme ho nějakou tou kulturou.

Den 13. (30.7.) Home Run měl málo vody, nejedeme, škoda.:( Projíždíme Švédskem. Píchli jsme – aby to nebylo tak nezáživné.

Den 14. (31.7.) a 15. (1.8.)

Trajektem a domů.

Šest a půl tisíce kilometrů je za námi.

Možná jsem něco popletl, vynechal nějakou zajímavou fotku – jestli si něčeho všimnete, tak se ozvěte. (Pokud vím, tak Zlý Martin si dělal poznámky.)