GO kayaking

Podzimní Evegreen 08-článek

Tyrol massacre of kayakers!!!
Podzimní evergreen – ano i tak by se to dalo nazvat, ale rozhodně ty co nás viděli po návratu by to nazvali jinak….jako „Tyrolský masakr českých kajakářů“, nebo padli také hlášky jako „podzimní masostroj“, apod.
Začalo to už ve středu večer na kanále v Českém Vrbném, kde se za mírného deště navazovaly na Martinův staronový vůz T4 multivan lodě a Martin pěkně letmo padl ze střechy na levou ruku. V naději, že se to třeba rozhýbe se i tak vydal s námi na cestu. Cesta do Tyrol proběhla celkem rychle a v klidu. Po příjezdu na známé parkoviště v Haimingu jsme v rychlosti natáhli plachtu od multivana, čím jsme vytvořili celkem luxusní přístřešek, kde jsme se 4 pohodlně vyspali. Martin do sebe na noc nasypal pár ibalginů 4stovek (kterými je Radim vždy dobře vybaven) aby ztlumil bolest, ale ráno se jeho ruka netvářila, že by byla schopna něco udržet, natož pádlo. Posnídali jsme – zda se dá tomu tak říkat, protože při Peti výborné kuchyni jde jak známo o ukrutnou přežíračku, kdy je každý padler hned po každém chodu tak o 2kg těžší, jsme vyrazili na první řeku Ventache - soutěsku, dle Martinovo slovníku na „rozpádlování“(ono asi jak pro koho)
Mírně pršelo, o trochu výš už sněžilo, zkrátka počasí bylo velice zimní, docela jsme si v duchu říkali, jak to ten Martin uměl dobře naplánovat i s tím, že s námi do té ledovcové vody v téhle zimě nemusí. Proběhli poslední úpravy jako tunění (úprava sezení) kajaků, obmotání pádel (aby neklouzaly rukavice) a vyrážíme. Pořadí 1. Radim 2. Honza 3. Dan 4. Tkáňa, Martin (určitě zamačkávající slzu, že s námi nemůže) s Peťou se za námi dívající z mostu, jak mizíme za zatáčkou v soutěsce. Opravdu jsme zajeli jen za zatáčku cca 150 – 200m jízdy a nastává první problém. Honza si natáhl již dříve vyhozené rameno, tak s námi dál jet nemůže a po krkolomném výstupu přitékajícím potokem se mu asi po půl hodině nás podařilo opustit a my jsme mohli pokračovat. Jízda soutěskou, kterou nikdo z nás, s výjimkou Martina, který byl ale někde na břehu v teple multivana, nejel, byla opravdu zajímavá a přichystala nám mnohé překvapení, v jednom místě, kde jsme skejsli snad 1,5 hodiny začaly padat i úvahy, že si snad zavoláme vrtulník, aby nás odtud dostal, ale ten by nám zas neodvez kajaky. Venkovní teplota cca tak 5 stupňů, voda asi taky tak, jemnej vlezlej deštík, mokré hladké stěny, že se nic přenést nedalo, cca 17 hod. (což je v soutěsce za tohoto počasí dost depresivní) a my ve třech stáli na mělčince asi tak 0,5m čtverečního po kotníky ve vodě a koukali na hup před námi, pod kterým, kam jsme dohlédli byl válec, do kterého nikdo bez jištění hupsnout nechtěl. Asi tak po třičtvrtě hodině Radim prones, že to riskne a byl v kajaku, nicméně bylo vidět, že se mu nechce a po prohlášení Danovo věty „jestli nejsi o tom, co chceš udělat přesvědčenej, tak to nedělej“ byl zase během 10 vteřin venku a začaly padat další nápady. Po další třičtvrtě hodině jsme po složitém manévrování pomocí házeček, přeplavávání a navazování byli pěkně promrzlí dole a říkali si co jsme to za ..…, že jsme to nejeli, protože to bylo krásně jetelný, ale to z nás nikdo nevěděl a zjistili jsme to, až když jsme byli dole. Následovaly pak pěkné místa WW5, místy nesjízdné VI, které jsme zase museli složitě přenášet, že ze soutěsky jsme vyjížděli za pěkného šera a po asi 1km jízdy po šutrech, jsme volali, ať nám jedou naproti, protože dojet ten poslední kilometr, na to už jsme neměli. Ostatní v Téčku, už byli rádi, že jsme se ozvali, protože u nich také již nervozita rostla.
Následovalo zase naleznutí místa na spaní, napnutí plachty, večeře, převyprávění zážitků při šumu deště a pití svařáku který měl otupět s pomocí ibalginů bolestivá místa a na kutě.
Pátek ráno se tvářilo chvílemi přívětivě, ale zima byla přesto vlezlá. Museli jsme se vzdát po včerejší zkušenosti Martinova plánu, kdy chtěl přejet na soutěsky Izzlu, kde byl zase jen on a jeho ruka byla stále nepoužitelná a spíš naopak se mu z ní dělal pěknej balón. Shodli jsme se, že si dáme mezimostí Ötztalerache, což je 6km poctivé WW IV – V. Při prohlížení kataraktu, který jsme měli po cestě, jsme se potkali s Italy, kteří nás prosili, zda by jsme jim nepřejeli s autem. Řeka se zdála z auta celkem v poho, ale přichystala nám hodně svízelných chvil, kde jsem předvedl, že i na dieslu se dá jezdit pěkné „rodeo“, které skončilo vykrysením v úplném konci naší cesty. Jeli jsme Radim, Dan a Tkáňa, Honzu bolelo rameno a Martinova ruka byla stále horší. Na Italech bylo vidět s jakou jedou lehkostí na rozdíl od nás a jak mají vše pod úplnou kontrolou, že to nejsou žádní amatéři. V cíli u auta jsme zjistili, že jeden z nich je vodácká legenda a výrobce lodí Drako Rossi, Corran Addison. Jeden z jeho kumpánů, coby fyzioterapeut, i když Corran o něm prohlásil, že mu nemáme věřit, že v nemocnici čistí jen hajzly, Martinovi promasíroval ruku, stáhnul do obinadla a očividně se Martinovi poté ulevilo. Po chvíli jsme se rozloučili, protože oni se byli na Ötzlu jen rozpádlovat a vyráželi na obtížnosti, o kterých se nám jen může zdát. Na noc jsme vyrazili zpět na oblíbené místo v Haimingu.
Ráno jsme vyrazili na Pitzbach WW IV – V. Počasí moc nepřálo. Opět zima a než jsme dojeli na místo, tak byla pěkně vlezlá. Následovaly rituály odběhnutí s toaleťákem do lesa, rychle se v té zimě obléct do mokrého hydra a rychle na vodu. Začínali jsme cca. 1km nad soutěskou, kde je to hodně technický a rychlý, ale nic těžkého. Vyjíždí Radim, po chvíli Dan a po něm já. Vyjíždím, první peřejka, rychlý přejezd a průskok vpravo, rychlý traverz k levému břehu, průskok mezi kamenem po pravé straně a levým břehem a hle Dan hnízdí v šutrech, kterým se bylo potřeba vyhnout hodně rychle zprava, ale také jsem nebyl dost rychlej. Danovi jsem se ještě vyhnul, ale šup jediným odhaleným bokem na šutr a jsou naražený žebra, přetočím se přes šutr, chci eskymovat, ale v tu chvíli, kdy se snažím vytrhnout pádlo z toho šutroviska, mi povoluje rameno a klející vylézám z lodi a tím po možná ani ne 100m jízda končí. Dan a Radim dál sami nejedou, tak jsme byli s Pitzbachem celkem rychle hotovi a rázem jsem doplnil nejezdící kajakáře, kdy to bylo 3/2. Náhradní plán byl rychle na světě a jeli jsme se podívat na Krimmler Wasserfälle, kde nás většina ještě nebyla. Večer jsme se přemístili k Lammeru. Ráno na Lammeru bylo povedené, téměř letní počasí, ideální vodní stav a tak už jen Radim a Dan se vydávají na vodu. S Honzou běžíme po břehu celý Lammer klamm a snad za ty léta co tam jezdíme vidím poprvé jak to vypadá ze břehu.
Jízda proběhla bez úrazu a vydáváme se domů.
Účasníci: Martin, Peťa, Radim, Dan, Tkáňa, Honza, Sid
Úrazy: Martin – podvrklé zápěstí levé ruky
Honza – natažené již dříve vyhozené rameno
Tkáňa – naražená žebra a natažené vazy v levém rameni
Sid – spálená ťapka od žhavíku z ohniště, které jsme měli na Lammeru
Ztráty: Radim – TEDDY čepička
Morál snad nikdo