PROSTĚ JSME NASMAHLI RAKOUSKO 4.-9.7. 2006
Účastníci zájezdu: Martin,Petra,Jirka,Vojta,Jarda,Radek,Ondra,Pepa TEXT:Jarda
Je úterý ráno a já začínám být lehce ve stresu.Večer odjíždíme a milovaný WV T3 (teď již víme že opravdu spolehlivý kultovní vůz) nemá ani povinné ručení ani zahrádku na kterou by bylo možno naložit a hlavně dovézt naše čtyři lodě.Vydávám se tedy na v pětatřiceti stupních opravdu zábavnou cestu po jihočeských autobazarech a vrakovištích.Že najezdím skoro 200km jsme opravdu nečekal… Píle ovšem sklidila úspěch a ve tři hodiny odpoledne mohu se zadostiučiněním konstatovat, že mám v kufru něco, čemu by se s trochou fantazie a rumu v krvi dalo říkat.. „střešní nosič“.Že byly ony příčné tyče poněkud kratší jsem se snažil vyřešit návštěvou několika obchodů se stavebninami, leč marně..víc času na hrdinství nebylo..
Doma jsem se během půl hodiny umyl,(z koupelny jednou rukou vypaloval hudbu na cestu)zabalil,rozloučil a uháněl přes Č.B body nebody na kanál.
Takže auto pojištěno,umyto,ono něco leží v kufru – mise splněna.
Na kanále přítomný Martin nezaváhal a vnořil se do dílny, odkud se pak několik desítek minut ozývali zvuky středověkého mučení,načež zpocený vylezl s pěkně upgradovanou zahrádkou…Navázali jsme tedy lodě a s dobře dvouhodinovým zpožděním vyrážíme.Cestou ještě bleskový nákup a trádá na Linz.Přechod hranic proběhl bez problémů a okolo půl druhé ráno jsme dorazili na pěkné odpočívadlo u města Hallstatt,kde již pokojně spalo osazenstvo Fordu Mondeo:Pepa ,Ondra a Radek .Ráno nás vzbudil pařák a krásný výhled na jezero.Někdo vydatně posnídal,někdo se ještě svíjel v křečích z propařeného víkendu,někdo se rozhýbával házením frisbee.Zabalili jsme a vyrazili na první řeku – Kopentraun.Stav vody byl zhruba jeden metr a tak jsme se začali převlékat.Na vodu jsme nalézali v Bad Ausee ze dva metry vysoké navigace.Teklo to pěkně,občas průskoky mezi kameny do pěkných válečků,počasí noblesní,..co víc si přát.V Obertraunu jsme lodě navázali a vyjeli na Lammer.Po příjezdu někdo,tuším, že jsem to byl já,musel chvíli překonávat špatnou vzpomínku z minulého roku,ale nakonec jsme vyrazili všichni kromě Pepy který se ujal vozu a spolu s Petrou foťáku i kamery a dali tak vzniknout několika z mála obrázků z této akce. Vodočet ukazoval cca 40 cm a prý se dá jet za každé vody Tento stav vody ovšem způsobil ,že kromě třech očekávaných úvodních válců následovali další-nečekané..Legrace byla, když jsme se po těch třech s Martinem těsně u sebe otočili proti proudu, zrovna v nejužším místě, abychom se pokochali pohledem na kolegy bojující s „živlem“Když jsme se otočili zpátky,shledali jsme, že se oba řítíme do několika „nečekaných válců“,bokem a úplně bez rychlosti..Začal jsem tedy jako menší couvat, abych dal Martinovi aspoň vteřinku navrch .Mezitím tam zahučel a už vidím jeho obličej, jen bradou vzhůru, v loopu a to se svojí nemalou creekovkou..Vlítnul jsem tam zlomek vteřiny po něm, dostal facku že se mi zatmělo a byl propuštěn do útrob soutěsky.Ostatní, zřejmě poučeni z Martinovo výškových signálů projeli bez problémů.Jen Vojtovi , jedinému singlíři výpravy, se tento úsek nejspíš pod vodou hrozně líbí,jelikož jako loni i teď předvedl pár „záměrně úhybných eskymáků“.Přes „popelník“ byla hned u nájezdu větev takže téměř všichni byli vrženi na skálu a nuceni eskymovat.Samozřejmě kromě těch,(já a Vojta)kteří když to viděli,radši obtížně vystoupili,vytáhli lodě na hned vedle stojící kamen,a radši to z těch bezmála tří metrů pustili proti skále metr a půl za žumpou..Úsek Scheffau – Lammerőfen jsme zvládli zhruba za 40 min. s jednou zastávkou u „esíčka“.Večer jsme se uložili ke spánku u pískovny na břehu Saalachu u Hinterhalu.Nikdo nás nevyháněl,místní piknikáři nás ještě přišli pozdravit a podat info o stavu vody.Ledová voda nám také dopřála studeného piva,což byla po těch dvou dnech paráda.
Čtvrtek jsme se věnovali Loferu, ale díky vysokému stavu vody jsme nakonec jeli jen slalomovou trať.Za zastávku stojí i prý nový „playspot“ na jejím začátku.Odpoledne jsme se přesunuli do Haimingu na další vychytané spací místo,skryté v křoví vedle parkoviště.Na nevýhody utajení v křoví se zeptejte Radka či Martina,kteří byly napadeni zákeřnými paraklíšťaty vrhajícími se na nevinné oběti z okolních porostů. .Mé poučce, že se nepohybují nad 40 cm od země nechtěl zprvu nikdo věřit .Toho prvního dne v Haimingu se večer objevila skupinka českých kajakářů z nejmenovaného města,a pak jeden nejmenovaný z nich pronesl onu hroznou větu : „ zejtra ráno nasmahnem Pitzbach a frčíme domů. “Toho slova jsme se už nezbavili.Bylo tam pořád a stalo se nejpoužívanějším slovem.Ráno tedy někdo posnídal a vyrazili jsme nasmahnout ten Pitzbach,když je to teda tak super.Nasedali jsme ve vsi Wiese pod jezem. Super to bylo,jen nemuselo tak moc pršet a nemuselo to být tak z kopce
.Vzdali jsme to po zhruba druhém kilometru a třetím vylézání,jelikož vody bylo dosti takže se to cedilo různými škvírami,válce byly velké a nebyli tam skoro žádní vracáci pro zastávku.Navíc za zatáčkou pod mostkem se to zcuklo do nepřístupné soutěsky s napadanými stromy?Střední úsek zakončený pekelným válcem zkusil nakonec jen borec Ondra na Kingpinu.Půl hodiny si opakoval trasu mezi kameny aby ho to nakonec podle jeho slov protáhlo stejně těma nejhoršíma průserama.Pekelný válec si ho sice volal k sobě, ale Ondra to ubalancoval s listem ve vracáku. Nechali jsme Pitzbach bublat a jeli jsme se podívat na Ötztaler Ache.Vody mraky,valilo to snad tři pětky za hoďku,no pecka.Před jízdou jsme se ještě dojeli vyděsit na střední úsek a pak šupem dolů z Öetz .Bylo to super myslím pro všechny lodě i jezdce.Vlny ne výjimečně přes dva metry(teda aspoň mi to takhle z Release přišlo)za nimi občas stejně velký válec..Soutok s Innem byl díky rozhraníčku taky fajn a pak už jen 4km přímo pod naše křoví u Haimingu.Večer jsme s Jirkou a Vojtou dostali chuť na společenský život a opatrně jsme opustili křoví, hledaje hospodu s tlustou selkou s tuplákama v rukou.Hospodu jsme našli hravě a i když to byl večer asi jen pro účastníky zájezdu nějaké cestovky, infiltrovali jsme se a dali si po ležáku(Stiegel – 0,5l – 3 Eur).Byli jsme v kamufláži tak dobř, že si nás s lufťákama spletl i jejich vlastní guide Mario, který si k nám přisedl a začal nás verbovat na zítřejší canyoning..Vysvětlili jsme mu, že jsme Češi,kajakáři a když se ptal,řekli jsme ,že jsme dnes byli na Pitzbachu.
Chudák protočil panenky,prohlásil nás za borce,slíbil že nás neudá a odešel verbovat jiné
duše. Škoda jen, že nám nezaplatil to pivo
V sobotu nastalo opět balení(už nacvičené bez jediného zbytečného zdržení)a přesun do Landecku.Tam jsme došli s košem a pro vodu,okoukli jsme Sannu? a rozhodli se pro výjezd do Švýcarska na Inny,konkrétně soutěsku Garsone.Sluníčko bylo střídavě za mrakem,nadm.výšku nevím,každopádně bylo chladno.Během čekání na auto jsme to řešili tím,že jsme si lehali na vyhřátou silnici mezi intervaly valících se motorkářů.Po nástupu nejdřív 4 rozehřívací(nebo spíš zamrzací) kilometry, kdy se nic moc nedělo a pak to začlo.Bylo to,myslím, tak akorát.Občas nepřehledné zatáčky s kaskádami a žumpičkami většinou s lagunkou pod,takže „kaine stress“.Navíc nám vylezlo slunko takže bylo veselo a žádné chmury jako na Pitzbachu.Na výstupu u mostu těsně nad soutěskou „Ardeche“?se ještě odehrála operace „klíště v zadku“,která měla dohru na švýcarské pohotovosti a
složitá dopravní situace způsobená několika dodávkami několika podezřelých žabožroutů a čokoládožroutů. My,svižní pivo a vepřožrouti, jsme se zdejchli dřív,než začalo být na úzkém mostě a malém parkovištátku opravdu těsno.Cestou, zlákáni vidinou bezcelního obchůdku,vrhli jsme se za cedulí Freezoll 6km (nebo jak to bylo),abychom auto asi půl hodiny trápili na dvojku do šílenejch kopců..Nákup byl fajn, ropička za 0.89 E, litr Morgana a Strohu za 11CHF..paráda.Vojtu (řidiče no.1), trochu vyndal řidič obyčejného linkového autobusu který se vynořil ze stejné(byla tam jen jedna) silnice jako my.Vojta nemohl pochopit jak se vešel do těch opravdu ručně tesaných tunelů,když my tam měli s T3 „problémy“.Cestou z tohoto(tipuji tak 3500 m n. m.)sedla jsme ještě parádně zapekli brzdy a pak hurá zpět do našeho Heimingského křoví,abychom si odkrojili aspoň kousek nedělní cesty domů.
Poslední večer byl ve znamení ovocných konzerv + hodně tvrdého alkoholu,veselých historek a samozřejmě studeného piva zn. Lábus (Kaiser).
Cesta zpět probíhala taky pěkně ,vedro k zalknutí a na dálnici menší kolonka zvoucí velikosti Jižních Čech .Ale i tak jsme to zvládli za cca šest a půl hodinky.
Těším se na příště…. J. K
