GO kayaking

Singlové klečení - telenovela

16. 11. 2008

O tom, jak se staví singlové klečení. O tom jak se nestaví. O tom, má-li to celé vůbec smysl.

Díl první - Přichází Dona SCUDona

Pořídil jsem si novou loď. Krásnou. Jmenuje Bliss Stick SCUD a koupil je jí z druhé ruky od Zajíce - je hodně zcestovalá a má na sobě nezvyklé bílé proužky (Burel jí řekl MiniCooper - díky :)). Tak mi tak přijde, že to vlastně asi není ONA ale ON - ale pro svůj duševní klid zůstanu u ženského oslovení (přece nebudu jezdit na NĚM!!).

Doteď jsem jezdil na mnoha různých slalomkách, na vlastním levně v bazaru koupeném Deliriu (hroznej křáp) a řeky s Martinem hlavně na Burelově Outlaw, kterého jsem musel ale pro své potřeby značně upravit, aby na něm šlo vůbec jezdit.

Někdy je těžké opustit starou loď - ovšem ne když je opravdu STARÁ a je navíc cizí!

Původní klečení vzniklé v Burelově lodi před loňským odjezdem do Piemontu. Konstrukce klasická Davídkovská. Místo duralu jsou však použité plastové novodurové (odpadní) vodovodní trubky, takže jsem se nemohl divit, když mě to občas někam spláchlo.

Díl druhý - Velké plány

Po pořízení mám asi 4 týdny na přestavění z kajaku na opravdovou loď - singla - než se jede na letošní záverečnou akci. Pátrám po webu, vyptávám se, snažím se psát maily všude kde by mi mohl někdo poradit. Nechat si postavit klečení od profíků v BoatParku zavrhuji kvůli ceně.

Hromadím staré zásoby a zbytky pěny a poprohů, při příležitostných cestách do Prahy obcházím vodácké i nevodácké obchůdky a nakupuji co je třeba - pěnu, přezky, popruhy. Opět nezklame “kutilství” na Újezdě, kde mají kromě supr popruhů za dveřmi i kousky různě tlusté pěny z různých materiálů - vhodné na dolazení klečení a vychytávky.

Se známým promýšlím a domlouvám svaření základní konstrukce. Volíme spíše subtilnější hliníkový C profil. Za pár dnů je hotovo a já se můžu pustit do další práce.

Díl třetí - Rozměření a konstrukce

Pouštím se do práce - s krásnou novou lodí pomáhá krásná “stará” :)) ve čtyráku na dvoře.

Tohle zbyde - ale schovávám, kdybych chtěl loď někdy poslat dál coby kajak.

Po vyndání kajakářských nezbytností uklidíme po předchozím majiteli. Co se asi tak může nacházet pod sedačkou člověka který jezdí tohle? Mimoto se pak bude podstatně lépe lepit pěna na odmaštěný povrch

Nejprve je potřeba všechno důkladně rozměřit. Není nic nepříjemnějšího, než našikmo posazené klečení. Největší problém je dostatečně přesně přenést osu lodi na dno.

Po rozměření a vyznačení přichází první (a poslední) vrtání do plastu a montáž konstrukce. Samozřejmě je třeba seříznout původní pěny tak, aby těsně lícovaly s konstrukcí. (no úplně na těsno se mi to nepovedlo:))

Díl čtvrtý - uchvátaná sedačka i zbytek

Termín odjezdu se blíží a já bych chtěl loď ještě vyzkoušet a třeba doupravit. V rychlosti lepím dohromady hroudu, která má být novou sedačkou. Volím spíše nižší a širší tvar s vysokou rovnou opěrkou. “Podkovu” kolem boků vylučuji kvůli tomu, že výrazně ztěžuje vylézání z lodi, což je na řekách kde se co chvíli prohlíží dost nepříjemné (teda alespoň když máte skoro dva metry a jedenáctky boty).

Na dno a pod konstrukci lepím pěnu, ke které se pak přilepí sedačka. Ke konstrukci připevňuji základ vázání.

Už dost pozdě v noci lepím sedačku, do přední části narychlo rozklek a kompletuji úvazky.

Výsledek? NEFUNKČNÍ HNUS!! Sedačka se ode dna odlepila ještě doma při zkoušení a dodělávce popruhů, rozklek se odlepil během prvního desetiminutového ježdění na kanále. Opěrka nakřivo, příliš rovná a vysoká, takže jednak špatně funguje a navíc způsobuje sundavání šprajdy. Ani není dostatečně pevná při opření a uhýbá. Dovezl jsem loď domů a vytrhal z ní zbytek abych zjistil, že prakticky vše co bylo přilepeno ke dnu drželo kvůli nerovnosti dna jen na kouskách a k tomu ještě špatně. Nechávám loď schnout do druhého dne a přemýšlím co s tím.

Díl pátý - bez stresu dále

Mezi tím zjišťuji, že ani nebudu moct jet na plánovanou poslední akci, takže mizí nejen spěch, ale i potřebný tlak pro dokončení přestavby. Pokračuji o pár týdnů později, už ne na zelené zahradě, ale uprostřed listím zasypané garáže.

Po zjištění, že lepit na BlissStick plast asi není nejlepší nápad vymýšlím “suchou” a hlavně rozebíratelnou konstrukci. Z8kladní blok sedačky oprostím od všeho zbytečného a vyšperkuji kousky lehkého hliníkového profilu.

Ten jednak zpevní konstrukci sedačky, ale hlavně umožní její suché a rozmontovatelné přichycení k hlavnímu rámu. Do toho je potřeba vyměřit a přidělat odpovídající kousky závitových tyček.

Na tyčky už se pak sedačka “snadno” navlékne a přišroubuje.

Na fotkách chybí ještě dobře vyměřený pruh pěny mezi hlavní konstrukci a dno a podobné dva pruhy přilepené zespodu na sedačku, které zajistí že se sedačka po přišroubování opře nejen o konstrukci, ale i o dno. Dno je tak pěkně vyztužené a nemůže se tak snadno prohnout dovnitř (častý jev u starších kajaků).

Pokračujeme opěrkou - chceme aby byla vytvarovaná, pevná a pod jezdcem neuhýbala a nechtěla se utrhnout od sedačky. Pro ten účel přidáme další pár závitových tyček a navíc ještě opěrný profil.

Výsledná opěrka je stažena jak dolu k sedačce (a tedy i konstrukci), tak je opřena dozadu a je tedy dostatečně pevná. Takové spojení navíc zabraňuje vyskočení některé části a propíchnutí jezdce

Zbývá překrýt horní vrstvou opěrky a všechno začistit. Důležitý je zachovat otvor pro přístup ke šroubu sedačky a tím zachovat demontovatelnost.

Poslední obrázek ukazuje, že sedačku se povedlo docela dobře vycentrovat a že patrně nebudou potřeba ani boční opěrky. Mám je připravené, ale vše ukáže teprve čas a testování.

Díl šestý - rozklek

Kámen úrazu! Zatím se mi nepodařilo vymyslet dostatečně jednoduchou “suchou” šroubovací konstrukci, takže jsem opět zplodil další slepenec z růchných klínů z pěny. Nemám nafoceno, ale nafotím, jakmile dovyrobím, případně předělám na něco evolučně vyššího. Pak článek doupravím…

Díl sedmý - kurty

Také nemám nafoceno, ale praktický jde o známý princip s SNB ráčnami a jednou potápěčskou přezkou, která vše uvolní, když je ouvej. Jak patrno z obrázků výše, zvolil jsem trošku jiný přístup v uchycení, kdy ráčny nedrží za límec na bocích ale vzadu za konstrukci - jezdec je tedy uchycen za stehna co nejvýš a navíc je uchycen i v bočním směru.

Také připraveno pro aktualizaci článku.

Závěr

No tlačí mě čas, takže se nemůžu vykecávat. Funkčnost řešení a kvalitu provedení navíc ověří až realita a ta nastane až na jaře.