Zakončení sezony
Z této vody moc fotek nemám, tak to aspoň nahradím trochou textu. Některé nepodstatné detaily jsem vypustil, ale snad se i tak bude článek líbit.
Čtvrtek
K večeru vyrážíme s Huckem a Martinem-GO na štěrkovnu u Loferu. Občas mírně sněží, což jen pěkně dotváří atmosféru poslední letošní vody. Přibližně v půl jedenácté přijíždíme na štěrkovnu, jsme tam sami. Ještě asi dvě hodiny postáváme u auto, je zima jako v ruským filmu. Už ani Honza Chodec od Kuby nezahřívá, jdeme spát do auta.
Pátek
Probouzíme se po desáté hodině (opravdu), přežili jsem i Martinův budík, který by vzbudil i mrtvého. Okolní krajina je lehce zasněžená, po snídani na chvíli vysvitne i slunce. Prostě krása. Jedeme na Brandenberger Ache – Kaiserklamm. (Jestli se pletu, tak mě, prosím, opravte. Víte, jak na tom jsem s pamatovákem na jména.) Z nebe padají hovna s háčkama, do kaňonu se raději ani nejdeme podívat – rovnou se oblékáme. Jdeme pěšky na nástupní místo. Zapomínám rukavice, když se pro ně vracím, tak ztrácím čepičku. Snad nebudu muset v téhle zimě zvedat. Huck cestou nakukuje do kaňonu a něco si pro sebe brumlá. Vyrážíme, jede se pěkně. Jenže na jednom z prvních skůčků Martin-GO eskymuje, moc se mu nedaří. Ještě aby jo, když mu chybí na pádle list. (Aha, proto bylo slyšet to zvláštní lupnutí.) Martin plave, naštěstí se dostává hned ke břehu. (Sice na druhý než je cesta, ale pořád lepší než si sklouznout nejtěžší místo po zadku.) Vydáváme se s Huckem za lodí – že ji skusíme někde nastrčit do vracáku, u tunelu to ale vzdáváme. Po menší lezecké vložce se vydáváme přetáhnout Martina na „náš“ břeh. Povedlo se, běžíme pro loď, která čeká kousek za tunelem. Tam si opět vzpomeneme na to, že jsme si stále nikdo nepořídil horolezecké lano. Martin se spouští po házečce dolů k řece, délka házečky tentokrát vystačí. Martinovi se do ledové vody už moc nechce, tak předvádí kovbojské umění a sundavá házečkou loď z kamene. Ta sjede ještě asi 20m a rotuje ve vracáku. Tam už Martin do vody musí a vytahuje loď. Vynést si to Martin nechce (už se mu nedivím), tak k němu s Huckem sjíždíme. Náhradní skládací pádlo opět nejde složit, ale to už Martin nějak dojede… Při převlékání se rozprší pak si cpeme břicha výbornou svíčkovou. Jedeme hledat rezervovaný penzion v Oetzu (Haus Neururer?). Po menších problémech ho nalézáme, paní domácí je překvapená že jsme vůbec dorazili, už nám vypla topení. Sotva si rozvěsíme hydro v sušárně (!!), tak dorazí i Plzeňácí (Dan, Radek a Zlý Martin). Akorát čas zajít do údajně té nejtyrolštější hospůdky na světě. Dáme jedno, dvě kvasnicové a jdeme spát.
Sobota
Paní domácí připravilo výbornou snídaní, pořád kolem nás běhá, doplňuje dobroty – kdo neviděl, neuvěří. (Domácí marmeláda, nějaká tyrolská slanina, opravdové máslo…) K Ötztaler Ache – Wellerbrücke to máme jen kousek. Jdeme se podívat na řeku, ta trochu straší zaseklým kajakem a naplaveninami z dalších lodí. Je hrozná zima, aspoň že lezeme do suchého. Hned na začátku uklouznu na cestě a padám ze svahu na záda. (Teď si tu pouštím dokola prvních 30 vteřin tohoto videa.) Nemůžu se vůbec ohnout ani otočit, záda hrozně bolí a v autě mě navíc začínají brnět ruce, brada a uši. Což nás s Danem přiměje najít nějakou pěknou nemocnici. (Zatím zobu růžové lentilky, že by mi mohl závidět náš nejlepší jezdec našeho Brufein Teamu.) Dostáváme se do nemocnice Innsbrucku. Na informacích chlápek při zaslechnutí slova english začne energicky vrtět hlavou a neustále opakuje no-no-no-no-no. Ze slečny v nemocniční prodejně suvenýrů (?) dostáváme radu, že máme za výtahy projít kolem rentgenů k Unfall Ambulance. Těch výtahů je tam spousta, ale nakonec se zadaří najít správné místo. S Danem vyplníme vstupní formulář a čekáme. (Dan dokáže i z takové drobnosti jako je vyplňování formuláře udělat veselou záležitost, např. vyplňuje do formuláře datum 25.1.2017.) No, zkrátím to – postupně se setkávám asi s několika doktory a sestřičkami. Sestry jsou povětšinou docela pěkné, vypadají spíše jako Italky než Tyrolačky. A hlavně, umí dobře anglicky. (Naštěstí, páč z němčiny mám za sebou jen několik lekcí Alles Gute.) Nakonec mi nějaký vlídný doktor Dlaha ukazuje na rentgenu, že mám páteř vcelku a můžu jít. („Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.“) Celkově byl přístup zdravotníků v nemocnici výborný – návštěvu nepřeji, ale Univerzitní nemocnici v Innsbrucku doporučuji.
Jedeme zpátky za klukama, kteří si zatím sjeli zbytek řeky. Vypadají spokojeně, ale zadarmo to asi nebylo. Přejíždíme do dalších volných pokojů, někde u Salzburgu. Údajně je cestou kolem spousta sněhu, jenže ten tak nějak nevidím.
Neděle
Snídaně je tentokrát slabší – nenadchne, ale ani neurazí. Pak přejíždíme na Lammer Offen. Vody je v řece dnes trochu více, leje a je zima. Přijíždí ještě Huckův brácha – Petr. Na tuhle vodu se necítí, tak se ujme focení. Já se zatím snažím ugrilovat výborně naložené maso. Zhruba po dvou kilech masa přijždějí kluci, šťastní jako blechy. Ani jsem si nevšiml, že nejsou všichni – Zlý Martin přichází se svým Otloukánkem a bez pádla později. Sice je zima jak v prdeli ledního medvěda, ale všichni nadšeně diskutují o válcích, záchraně tonoucího – klasika… Muselo to být moc pěkné.
A několik fotek (na Lammeru fotil Petr):
- Ráno na štěrkovně
- Jak z reklamy na whisky
- Cesta na nasedací místo
- Také Brandenberger Ache
- Před svíčkovou
- Profesor se mazaně oblékl ještě v teple penzionu
- U penzionu
- Klystýr!;)
- Přes noc trochu sněžilo
- Na terase
- Lammer
- Lammer
- Lammer
- Mr. Záklon: Kde je?!
- Otloukánek se vydal na cestu
- Otloukánek uniká
- Hon na Otloukánka
- …?
- Lammer
- Dan jede za pádlem
- Převoz pádla (?)
- Zlý Martin tentokrát nepřišel zezdola od řeky
- … konec sezony je za náma
- Maso!
A na závěr výpověď Zlého Martina (s jeho svolením):
Víkend byl super (až na Martinovo zranění, ale naštěstí to dopadlo dobře). V sobotu se mi jelo dobře, ale natáh jsem se při jištění na oslizlých šutrech a malinko si pochroumal nohu. Pak jsem si vystoupil ve válci, ale mám z Oetzu dobrý pocit. V neděli jsme jeli Lammer za slušné vody – dostal mě válec, zazmatkoval jsem a vykrysil. Kluci mě vytáhli na házečce, pak jsem měl horolezeckou vložku v soutěsce, upadlo mi pádlo a odplavalo – už jsme ho nenašli. Celkově nádherný víkend:-))
Navrhněte lepší anketu.

























brr, úplně jsem přestal litovat, že jsem nebyl
Marťas moc pěkně jsi to popsal.
Hlavně se nám brzo uzdrav!!!
ahoj
Tkáňo, litovat bys měl. Bylo to dobré – kdo nezažil, ten neuvěří.;)
martin-go:
Jojo, jsem ještě mladej kluk, srostu brzy.
no ja, ale tady budeš těžko hledat Ty ochotný tirolský sestřičky šmrncnutý italským vzhledem!!
taky nevim co dodat. pekny clanek pete. voda se mooc povedla. a musim rict ze nocni kopik je taky zajimavej. jenom s tim hodnocenim snidane nesouhlasim, ale to je detail…na jare ahoj
Luxusní po všech stránkách,dokonce už si začínáme i užíhat po penzionech vzor rakouští duhodci.Jako série ruských filmů o krásách Sibiře to skutečně vypadá jen na první pohled.Ve víru skoků,prohlížení klusem,záchranných akcí a při pohledu na Tyršovku nebo Sicklinekatarakt stoupala tělesná teplota velmi snadno do subtropických pater.Skol tento výkend na anále,R.
na kanále bude nějaká akce? hoďte echo
už by měla být o víkendu rozumnější teplota…
Kuba:
Dopitná – sud kvasnicového co zbyl z narozenin.
Pro ty, na které nemám email. spojení: v pátek – sobotu na kanále, půllitry s sebou.